Lauf an der Pegnitz - Windelsbach
řečí čísel
najeté kilometry: 108,05
průměrná rychlost: 17,5
maximální rychlost: 49,9 km/hod
čas na cestě: 6:11
počet pádů: 0
Tak dnešek už asi nezopakuju. Včera jsem si přečetla, že dnes a ještě trochu zítra bude hezké počasí, tak jsem to trochu natáhla. A zlomila zcela jistě rekord cesty.
Výsledkem je:
1. Že jsem zhruba v třetině celé trasy. Podle průvodce mám za sebou 504 kilometrů ze 1540. Můj tachometr říká, že jsem od 8. května ujela 519 kilometrů. No, občas jsem si trochu zabloudila, občas poodjela do levnějšího penzionu.
2. Že jsem ochutnala chřestovou polévku, protože v poledne v hospodě měli jen věci z chřestu (je přece špárglsezóna). A večer pak také fränkische hochzeitsuppe, takže můžu klidně spát, dala jsem si místní specialitku.
3. Že jsem zjistila, jak divný Němci jsou. V Norimberku na náměstí stálo tak deset dvacet lidí, židličky si s sebou přinesli. Seděli a koukali. Pak tam bylo pár chlápků v koženejch kalhotech s padacim mostem. Na radnici jsem se proto ptala, co že se to koná za akci...
"Se židlema? Tam někdo sedí?" divila se paní.
"Jo vy myslíte tohle, to je kvůli trhu. Ve tři začíná bleší trh a oni si takhle hlídají dobré místo."
Ještě nebylo ani deset.
4. Že jsem mohla fotit pole (opět) tentokrát ve večerním slunci.
5. Že cesta zase trochu začala stoupat a mě začalo znovu bolet koleno.
6. Že jsem dostala úpal. Třeští mě hlava a nic nepomáhá.
7. Že jdu spát nebo umřu.
ještě pár fotek:
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Bod tři je pecka :-D
OdpovědětVymazat