V Paříži se bojuje!

Dnes jsem byla dotázána, zda padla Paříž.
Paříž? Ono se v Paříži bojuje?
Střídavě padá a zvedá se lecjaké město v Libyi a to tempem, které se ani nedá sledovat. Ale Francie?
Trvalo to asi minutu, než jsem pochopila, že kamarád ztracený kdesi v Peru má na mysli mou cestu do Francie.

"Ne, nepadla." odpovídám mu, zatímco mi bederní páteř hřeje (dnes už snad popáté ohřátý) gelový obklad, který má pomoci mým zádům vzpamatovat se z nedělního dvouhodinového squashe. Sport jako takový v pořádku, ale vzít si na klimatizovaný kurt krátké triko je poněkud hovězí nápad. Bolestivá páteř se projevuje už třetí den migrénou. Myšlenky k mému mozku dorážejí se zpožděním několika minut až hodin. To v závislosti na jejich složitosti. Alespoň že ta Paříž je v bezpečí...

"Koukni na můj blog, trénuju!" Píšu mu hrdě. "Dnes sice nejdu plavat, jak jsem plánovala, ale příští aktivita připadá na neděli. Kolo. Bude totiž hezky. Záda-nezáda."

A teď znovu nahřát obklad.

První letošní kilometry

Odhadovaná přibraná dvě kila byla bohužel odhadovaná správně. Odhadem mě už jedno zase opustilo. Zjistila jsem totiž, že do začátku cesty zbývá zhruba 80 dní a rozhodla se trochu se dát do formy.

1. krok
sobota: dvě hodiny squashe za sebou. Zpočátku se to zdálo být jako dobrý nápad. Po squashi mě totiž ještě nikdy nic nebolelo. Kromě štěnice na noze, kterou jsem si udělala sama tím, že jsem si jednou nohou přišlápla tu druhou. Už jsem také opustila taktiku spočívající v tom, že jsem doběhla míček u zdi, odehrála ho, praštila se při tom vlastní pálkou, narazila se na zeď a pak to ještě schytala oním vlastnoručně odehraným míčkem. Na první pohled se to může zdát jako účinná taktika, protože protihráč je na nějaký čas vinou smíchu prakticky vyřazen, ale dlouhodobě se neosvědčila.
Tyhle dvě hodiny proběhly bez zranění, zato zřejmě s větším elánem. Druhý den jsem nemohla vstát, chodit, sedat si, lehat si.

2. krok
neděle
Procházka Šáreckým údolím. Volná chůze, cca 5 kilometrů. Utrpení na každém kroku. Nejvíc na těch, směřujících do kopce. Úleva jen na chvíli při vepřové panence a pak ještě drobná při palačince s čokoládou. Trýznění na cestě od hospody k autu.

3. krok
pondělí ráno
hodina squashe

4. krok
pondělí odpoledne...
KOLO První letošní kilometry. Nikdo neví kolik. Tachometr se mi totiž opět zbláznil. Nenapočítal ani kilometr, ale ta rychlost! Běžně jsem jela čtyřicet kilometrů v hodině, ve velkých kopcích jsem zpomalila na třicet. To byla dnes snad nejnižší rychlost...
Takže buď se opravdu rozbil, nebo mě tak hnala představa odměny v cukrárně, že jsem lámala rychlostní rekordy. Dort míša a cappuccino dostatečnou odměnou byly. Ještě větší však vyhřívaná místnost, ve které mi alespoň na chvíli rozmrzly prsty. Rukavice s prstama totiž jaksi ještě nemám...
Jo a ještě něco... pro ty, kdo neustále otravují a chtějí kolo vidět, dnes vznikla i první fota... objeví se... brzy...

5. krok
pondělí večer
2 x squash. Ne ten hejbací, zbláznili jste se už? Vždyť už to teď připomíná dvoufázový trénink! Dva panáky odporně sladkýho nápoje, který se jmenuje squash.
Dodatek: už byly tři
Dodatek 2: tak už čtyři
Dodatek 3: tak pět
Dodatek 4: končím s dodatky, nedá se aktualizovat věčně...
Dodatek 5: bylo jich šest a víc už nebude. Definitivně