Kdo povolil kácet stromy s modrou značkou?

Před pár dny přišel e-mail:

Do startu Loudání 2013 zbývá 1 měsíc, 16 dní. Zde několik povzbudivých slov pro všechny startující:
Trasa bude dlouhá téměř 800 kilometrů. Bude deštivo, blátivo, větrno, bolestivo. V noci zima. Tělo i mysl bude trpět. Zadek v jednom ohni, klouby opotřebované. Od nedostatku spánku budou pálit oči, od dehydratace se bude motat hlava. Dostaví se hlaďák i defekty.
Tak se ptáme, opravdu Vám to stojí za to? Opravdu všichni chcete jet? Není snazší odhlásit se, dát příležitost náhradníkům a průběh Loudání sledovat z pohodlí domova? Zvažte to je to férová nabídka :-)

A já se ptám: jak to jako myslí? Dehydratace? O té nikdo nikdy nemluvil. Ani o tom, že zima bude trvat tak dlouho, že nebude možné vyjet ven prakticky do konce dubna.
Já prvně opustila asfaltové rovinky Berlína, kde jsou největším problémem pomalí cyklisté v oblecích a lodičkách loudajících se z práce, tento víkend. A vydala se do českých kopců.

Odpolední trasa “na zahřátí” měla 36 kilometrů.Stalo se na ní několik věcí:

Dvakrát jsem se vyválela v blátě

Na těch hloupejch turistickejch trasách se dvakrát ztratila. Kdo proboha povolil lesákům kácet stromy s modrou značkou?!

Vytvořila jsem teorii. Jestliže dospělý trénovaný muž jede kopec rychlostí 6,5 kilometrů v hodině a já ten samý kopec tlačím rychlostí 5,6 kilometrů a vydám na to polovinu energie než dřením na kole, budu tlačit často a s radostí.

Na mokrým, blátivým terénu dřela jako kůň, oněch 36 kilometrů jsem jela pět hodin prakticky bez zastávky.

Co z toho plyne?

Jestliže má Loudání 800 kilometrů a dojet bychom měli do 100 hodin, znamená to, že bych v podobném terénu měla trávit denně 200 kilometrů? 200 kilometrůdenně přece nikdo kolo tlačit nedokáže… Ani, když si na to tento víkend pěkněnatrénoval techniku…