Po návratu do Prahy vedla první cesta autem na squash. Cesta pražská, známá, často projížděná. A hele, kolona. Stojíme v ní. Najednou rána někde za náma.
"Týýý jo, tady je někde blízko nehoda," říkám si.
A v tu chvíli další rána. Do hlavy. A další. Zase do hlavy. To jak do našeho auta vlítlo auto za námi a mrštilo nás na auto před námi.
Tak se mi splnil další sen. Po cestě do Paříže na kole jsem se vydala na cestu do Motola houkavým autem. Cestu houkavým autem si přeju od svých pěti let!
