úterý 5. října 2010

Kdo je tady za želvu?

O víkendu se mi vrátila sestra se švagrem z dovolené. Přivezli mi dárek. Náramek se želvičkou. Prý jezdím jako želva...
V pondělí dopoledne jsem vyrazila se švagrem na kolo. Na rovinkách ho nechávala za sebou. (nutno přiznat, že v kopcích zase on mě) Po šestačtyřiceti kilometrech se odebral domů, já vyzvedla Hanku a dotáhla to alespoň na třiasedmdesát.
Tak kdo je tady za želvu?

neděle 3. října 2010

1000 kilometrů! Děkuji milí policisté

O víkendu jsem konečně dorazila tisíc kilometrů!
Proto bych chtěla touto cestou poděkovat příslušníkům pražské městské policie, mosteckým černým šerifům a samozřejmě i státním policistům.
Pražské městské policii za to, že mě nepokutovali, když mě viděli jezdit po přechodech a chodnících. Poměrně často.
Mosteckým strážníkům za to, že když jsem se vyřítila z chodníku do zákazu vjezdu a zabrzdila deset centimetrů od jejich auta, ani nezastavili.
Státním policistům pak za ten pátek. Tři uniformovaní muži se schovávali za rohem v Nádražní ulici a v ruce třímali červenou plácačku. Stáli na chodníku, po kterém jsem jela. Rychle jela. uviděla jsem je pozdě, sesednout a předstírat, že kolo vedu, by bylo spíše legrační. Tak jsem jela dál. Muži zákona se rozestoupili, usmáli a řekli "prosím".