den druhý - 9. květen

Rokycany - Kladruby

řečí čísel
najeté kilometry: 82,89
průměrná rychlost: 14 km/hod
maximální rychlost: 52,8 km/hod
čistého času na cestě: 5:55
počet pádů: 0
počet nadávek: nepočítaně

Ráno jsem vyrazila bez snídaně s tím, že si dám něco cestou. Z Rokycan po cyklostezce číslo 37. Úchvatná. Teda jen do Kyšic, které jsem si obkroužila (stejně jako později Stříbro) v bludných kruzích. Jak tak jedu hladová, myslím na jediné: kafe; turek; šunka; houstička; vajíčka; salámek; bábovka; čokodort... Neměla tu někde být značka?
To bylo první zabloudění. Od té doby jsem se z cyklostezky odkláněla střídavě úmyslně a neúmyslně. Hra na cyklostezku mě přestala bavit už v Plzni. Nikdy nepochopím, že na člověka, který trasu číslo 37 vymyslel, ještě nikdo nepodal trestní oznámení. Na rozdíl od trasy číslo 3 z Prahy do Plzně se tahle neustále ztrácí. A když se neztrácí, vede absurdně objížďkama po všech čertech. Sjíždí z kopce jen aby na ten samý vrch mohla zase vystoupat. A jakoby toho ještě nebylo dost, terén je kamenitý. Tak příšerný, že se s naloženým kolem nedá vůbec jet. Nevím, jestli jsem jela pomaleji z kopce nebo tlačila do kopce. 
Zuřila jsem, nadávala. A když jsem chtěla řvát vzteky, objevilo se přede mnou tohle:

a pak tohle:

Tak jsem se vždycky zklidnila, což mi vydrželo do dalšího zbytečnýho kopce. Když jsem si ale fotila první obrázek, což je Mže kousek od Bděněvsi, vyšel na zápraží domu pán. Vypadal jako (kro). Žije tam v chatě v létě i v zimě, do Plzně se prý už nechodí ani koupat.
"Kdyby teď uhodil hrom a já se octl na Václaváku, tak se zfleku oběsím," pravil.
Žije tam s manželkou, která byla v práci a s přítelkyní (fretkou). Nad brankou má dřevěnou bránu s nápisem "U tří psů."
"Za chvilku přiběhnou psi, ale nebojte se, budou přivázaný."
Přiběhli. Jeden mi byl po kotníky (nekecám), další dva někam do spodní části lýtek. Pán mě pozval do chaty, kde pyšně předváděl co "dělá v zimě".
Byly to neuvěřitelný dřevořezy (či jak se to jmenuje). Postavil například domek - mlynárnu - v níž, když jste se podívali okýnkem dovnitř, měla mlynářka na zdi vařečky, svítil lustr a byl stolek. Vařečky měly velikost tak mého malíčku...
Dali jsme si červené víno a povídali o tom, jak to tam bylo ještě v prosinci mnohem hezčí. V lednu totiž přišla povodeň a zničila stařičkou olši, která dosahovala až na druhý břeh. Pak kolem proběhlo něco jako vydra a odplavalo pryč.