Jeden feministický

Za letošních 630 kilometrů (já vím, furt zaostávám za plánem) jsem potkala dvě, maximálně tři cyklistky ženy. Takové, které měly tempo, na sobě neměly bavlněné tričko a v očích výraz štvané zvěře. Takové, které by dokázaly třeba i kolo opravit. (I když po neděli vím, že zdání klame a obleček nýtovačku nenahradí)
Pravda, minula jsem nespočet žen bez tempa a s uštvaným výrazem ve tváři. Pachtily se za svým mužským protějškem a často i dítětem. A v hlavě jim kolovala jediná myšlenka: "co já tady dělám."
Došla jsem k závěru, že ženy - cyklistky jsou takřka vyhynulý druh, absolutně odkázané na muže - cyklisty.

To je jedna zkušenost. Druhá je s prodejem kola. Prodávám staré kolo. Na inzerát se mi ozvaly už dvě ženy.
ona zvědavě: "A je to kolo pánský nebo dámský?"
já omluvně: "Ono je vlastně pánský, ale jezdila jsem na něm já..."
ona nadšeně: "To je dobře, to je pro manžela (přítele)"
já vduchu: "Že by dárek?"
Nebyl to dárek. S manželem jsem pak mluvila až v okamžiku, kdy byl na cestě ke mě pro kolo a nemohl najít cestu z prahy 4 na prahu 5.
Došla jsem k závěru, že soběstační muži jsou takřka vyhynulý druh, absolutně odkázaný na soběstačné ženy.

Existují samozřejmě výjimky. Minimálně v první skupině...
(s nýtovačkou už umím a brzy budu i její vlastník).

Jak zlej sen je tenhle den

Pokud je vám na tomto kole něco divného, bude to zřejmě fakt, že se válí na lopatkách, místo aby jelo po cestě. Včera mě na sobě nechalo ujet jen padesát kilometrů. Celou cestu mi signalizovalo, že je něco v nepořádku. V řetězu jako by si kníkaly veverky. Přední kolo jako by o něco šoupalo. Jenže kdo to měl tušit...
Řetěz podobně kníká, když není namazaný. Ten můj se namazal před dvěma týdny... Třeba špatně, napravím to, až dojedu... říkala jsem si. A přední kolo? To přece s kotoučovkama není možný...
Řetěz povolil. Dávka oleje před dvěma týdny se ukázala býti jeho posledním pomazáním.

A tak jsem skejsla v Rudě. Malé to obci u Nového Strašecí. Zbaběle jsem se nechala vyzvednout autem a při čekání jsem zjistila, že přední kolo opravdu dře o kotoučovku.

Šťastný to den. Nýtovačka nikde, servisy zavřený, odjezd do Francie za dva týdny. A na další den (velikonoční pondělí) plánovaný sjezd Krušných hor.

Ze sjezdu sešlo a nahromaděnou energii jsem věnovala obtěžování rodiny, které jsem vyžehlila odhadem šedesát kapesníků, jež jsem seskládala k sobě podle barevných odstínů. Přeorganizovala jsem jim šuplík s kapesníky a šátky a nutila je na to koukat. Doma jsem přebrala oblečení, k čemuž jsem se chystala rok a půl. Uklidila celej byt.

Zítra dám místo výletu kolo do servisu a opět navštívím rodinu. Snad mi ještě otevřou...