Tak jsem se konečně odhodlala a došla na spinning. Můj druhý spinn v životě. V řadách za sebou stojí pětadvacet kol a nad nima stroboskop.
Zpočátku vše působí normálně. Minimálně viděno zvenčí. Prosklená kukaň pro spinn je hned vedle vchodu do centra s posilovnou, solárkem a halou pro jakési sportovce. Postupně se ale sklo zamlžuje naším potem, vidět jsou skrz něj jen podivně se pohybující skulptury v legračních nátělnících s kapsami na zádech a kukaň tak začíná vypadat spíš jako laboratoř pro výrobu chemické zbraně s vysokým energetickým potenciálem.
Zcela určitě tu probíhají pokusy na lidech. Člověk přede mnou v modrým dresu si vypotil na zádech obrazec ve tvaru žeber! Experiment se ale nepovedl, po dalších dvaceti minutách se obrazec zcela slil v jeden velkej flek.
Mnohem děsivější však musí být zvuky, linoucí se na ulici pootevřeným oknem. Napít! Utřít! Do kopce! Všichni napít! Všichni utřít!
A jak by to asi vypadalo, kdyby byl stroboskop zapnutý... třeba zjistím příště.
