Den třetí - 10. května; Sbohem Česko, já jedu dál

Kladruby - Pleystein
řečí čísel
najeté kilometry: 72,03
průměrná rychlost: 15,1 km/hod
maximální rychlost: 57,4 km/hod
čistého času na cestě: 4:45
počet pádů: 0
　
Dneska jsem se rozhodla udělat odpočinkový den. Vyrazila jsem v deset, koleno šetřila, jak jen se dalo. Po hodince jsem si dala svačinku, po další půlhodince druhou. Trochu si to žádal terén, od Plzně to pořád stoupá a nějak málo sjíždí. Cyklostezka číslo 37 byla už po Kladrubech hezká, i terén byl sjízdný. Plán byl, dojet na přechod do Železné a tam přespat. Do Železné totiž vede odpornej kopec, kterej jsem chtěla mít za sebou. Jenže jeden penzion byl naposledy otevřený někdy před Kristem a druhý zase až od pěti. A já se na něj dobývala ve dvě. Tak sbohem odpočinkový dne, jede se dál, koleno musí vydržet.

Tak se stalo, že jsem v Německu. Za zdejší cyklotrasy bych jim dala metál. Krásný povrch a ten sklon... :-) Sjížděla jsem, co jsem včera a dneska nastoupala u nás.
Taky jsem použila zbraň nejsilnějšího kalibru. Sluchátka a na jejich konci MP3. Už jsem měla trochu pokrk hitu "Hlásná Třebáň je krásná" kterou mám v hlavě od chvíle, kdy jsem si v itineráři dočetla, že v Zadní Třebáni musím odbočit. A to bylo hned za Prahou!
A taky mám dost úvodní písně ze seriálu Sanitka, kterou si brumlám do rytmu od Plzně, kde jsem musela přežít pár silničních úseků. Sanitka je neudržitelná už jen pro ten rytmus šlapání. A pak taky pro text. "Času málo a ubývá ho každou vteřinou..." já mám času dost! Co by se mnou v práci dělali, kdybych si nevybrala alespoň loňskou dovolenou? Takže jsem dneska šlapala na jemný jazzík.

Přesto, odpočinek je třeba. Jsem totálně mrtvá, zdá se mi, že mám teplotu, chce se mi spát, nemůžu už ani chodit a sedačka od kola se stává tím jediným sedátkem, na němž ještě můžu sedět. Tak dám odpočinek třeba zejtra...