Loudání nastane už za týden. Děsí mě to. Ne proto, že si na něm zničím tělo i duši. Ale proto, že přijdu o nejlepší výmluvu na světě a moje vyloučení ze společnosti se tím přiblíží mílovými kroky. Já totiž neustále porušuju jedno tabu: jím.
Začalo to už o víkendu. Můj přítel se podivil, že když jde obvykle s nějakou ženou jíst, něco na něj zbyde. Se mnou může maximálně sledovat můj prázdný talíř a moje oči, které čekají, jestli nezbyde něco dobrého po něm.
"Jsem v tréninku, nediv se..." odtušila jsem.
Pokračovalo to v pondělí večer v prádelně. Při čekání na konec pracího programu jsem si dala thajskou polívku, při čekání na konec sušicího programu pak jablečný koláč.
"Vy jste to už snědla? To byla teda rychlost," zvolal majitel prádelny na celou místnost.
já: grrrrrrrrrr, kdybyste radši dával větší porce (to byl vnitřní hlas, jinak jsem to nekomentovala)
Odebrala jsem se na spinning a po dvou hodinách točení nohama jsem si v jedenáct v noci koupila ještě poslední volezlou bagetu u stánku.
A pak také včera: Jdeme s kolegyněmi z oběda (trocha rejže s kuřetem po čínsku).
já: "Nekoupíme si ještě zákusek?"
Bigna: "Ty chceš zákusek? Už zase?"
Petra: "Nesměj se jí, vždyť je v tréninku..."
A nakonec ještě večer. Při čekání na hodinu němčiny (byla poslední, tak jsme si ji dali v kavárně) do sebe cpu kozí sýr s medem rychlostí, která zarazila i mě samotnou...
Respektive už i mě napadlo, že se to možná nehodí... že ženy přece jedí večer jen saláty. Malé porce malou vidličkou. Malou rychlostí.
Jenže já musím, vždyť tolik sportuju...
Nutkání říct to nahlas a omluvit se celé kavárně jsem potlačila.
Loudání se stalo univerzální výmluvou pro žravost. Pro to, že chodím po světě a jím. Veřejně. Jedno období mi byla přidělena do rodiny příbuzná, která mi na jedné rodinné oslavě zcela vážně sdělila, že bych měla navštívit lékaře, protože skutečnost, že jím a netloustnu je jistě příznak nějaké nemoci. Už jí nevlastním, byla mi odebrána. Mnohem radši jsem mívala paní kuchařku ve školní jídelně, která mi neváhala přidat i dvacátý knedlík k rajský. A to jsem ani netrénovala.
