Nové kolo

Miluju ho! Neexistuje slovo, které by popsalo, jaké moje kolo je. Je nejkrásnější na světě! Nejlehčí na světě! Jezdí nejlíp na světě! Nejrychleji na světě! Ve vesmíru!!!
Dostala jsem ho včera v deset večer. Zkušební jízda prokopákem se ukázala býti nepraktická, vidět nebylo na krok, čelovku besip jsem zapomněla doma, tak jsem hodinu projížděla stodůlkovským sídlištěm. Romantika...
Kolo má kotoučové brzdy. Což znamená, že když zabrzdíte stejně, jako s těma původníma, vyhodí vás to ze sedla. Když zabrzdíte na cestě z kopce, kdy obvykle na kole nesedíte, ale stojíte, může to být problém. Ale pád nebyl. Zatím.
Také to znamená, že kolo při brzdění nevydává skoro žádné zvuky. Což je problém na chodnících. Původní kolo vydávalo při brzdění takový randál, jak se brzdící element třel o ráfky, že chodci sami uskakovali. Teď o mě chodci neví. Ale nikoho jsem nepřejela. Zatím.
Kolo je ultralehké. Kolegyně ad, která je v otázce mé cyklistiky největším skeptikem, právě prohlásila, že je lehčí, než její kabelka (což má pravdu). A vydávala při tom zvuky, připomínající astmatický záchvat.
Nyní kolo odpočívá v kanceláři tdm. Povedlo se mi ho propašovat přes recepci. Doufám, že bude reagovat lépe, než když ho v kanceláři čekala moje brazilská fila. :-) 

Už přišel. Na rozdíl od "fuj! co to je??!!!!" (reakce na filu), řekl "no dobrý, díky!"

Nákupy

Kolo se mi už staví. A s novým kolem musí být nová výbava. Po pauze na oběd jsem se ocitla v kabince obchodu. Zvonil mi tam telefon. Dozvěděla jsem se, že kolo bude možná už dnes večer. Od té doby také...
..mám červený dres Kraft.
...mám černé cyklošortky (ty staré se mi po 670 km rozedřely, půjdou do reklamace) Senzor
...mám černou cyklosukni (velmi módní a slušivá záležitost) Kraft
...mám černou bundu (protivětrovou, prodyšnou) Sensor
...musím si objednat ještě jeden červený dres Sensor na internetu
...nemám 3300 korun na účtu

...a díky reportérskému oddělení...
... mám čelovku pro noční cesty (vydírání na facebooku se mi vyplatilo)
...a svítivou pásku na rameno s nápisem BESIP

Idiot zmoudřel?

Tak jsem zmoudřela. Ne samozřejmě nějak uvědomněle. Krásné, bílé, nepraktické kolo mi prostě nebylo. Bylo na mě moc dlouhé. Tak budu mít ne tak krásné, ale přesto moooocccc hezké tmavě šedivé s červeným proužkem.
Zase jsem nezmoudřela tak moc. Kamarád bude muset stávajícímu kolu dát novou vidlici, celou přehazovačku, šlapky, gumy a už nevím, co ještě. Prakticky z něj zůstane rám a na míru mi postaví nové kolo. To bude hlavně lehčí, teoreticky dýl vydrží a taky mu trochu naroste cena.
Nicméně kromě zmíněných výhod s ním budu moct dojet do Francie, protože se na něj dá přidělat nosič. A taky na něm nebude vidět, jak je pořád špinavé. Zkuste si ušpinit tmavě šedý rám!
Mám jediný problém. Nemůžu sladit oblečení s kolem. Červená mi prostě nesluší. :-)

Idiot v obchodě

Jak probíhá návštěva v obchodě s koly. Naštěstí jej má kamarád.
Já: Chtěla bych si koupit kolo.
Kamarád: A jaký?
Já: Nevím. Buď horský nebo trekingový
On: To si musíš vybrat
Já: Aha
On: A kolik do něj chceš vrazit
Já: To nevím
On: Aha
Nakonec jsme se domluvili. Chci horský. Byť do Paříže by se hodilo více trekingový. Cena tak kolem dvaceti tisíc.
On: "Tak si vem tohle. Je takový víc turistický, bez problémů na něj dáš blatníky i nosič. Trochu ti ho vylepším, dám na něj nášlapy, vyměním kotouč (či co)."
Já: Ale mě se nelíbí ten zlatý proužek. Nemáš jinou barvu?
On: Ještě to modrý za ním.
Já: To je ale ošklivá modrá!
On: Tak jiný barvy nejsou. Jedině, že bych ti postavil nový.
Já: A co támhleto?
"Támhleto" je kolo kol. Stojí u výlohy a vyhlíží mě každý den na cestě domů. Je to nejhorší možná varianta pro cokoliv. Je sportovní (ať už to znamená cokoliv). Nedá se na něj dát nosič (takže do Francie je mi fakt na houby). Je bílý (bude pořád špinavý). Je dražší (tak o pět tisíc). Ale je nejkrásnější na světě.
Dnes večer (jestli nebude pršet) si ho vyzkouším, jestli mi je dobře.

Tak nic

Hanka musela do práce v 7*30. Vstávání mě asi zabije. Na kole jsem přejela Most (3 kilometry) a dorazila k mamince. Ta odešla do práce v 8*30. Pak jsem místo plánovaného výletu ke kostelu využívala věci, které doma nemám (televize, internet, váha). Po sledování hodnotných dokumentů z oblasti zdravotnictví a vědy (Kniht Rider a Stefanie) jsem usnula a skoro zaspala oběd s maminkou a sestřičkou. Ty kilometry už asi nedoženu...

Noční výlet

Znělo to neuvěřitelně. Hanka si koupila nové kolo. Za 35 tisíc! Já padnu. Vždyť jsem Hanku učila na kole řadit já na konci července! Takže jsem zrušila plány na neděli a v poledne vyrazila do Mostu. Kolo musím vidět! Pojedeme se projet! Ještě něco znělo neuvěřitelně. Koupila si ho ve sportu, kde mě před třemi týdny ani neobsloužili. "U těch debilů? Ty jsou nejnepříjemnější na světě!" divila jsem se. "Ne, byli moc hodní, večer s nima jedeme na výlet," na to Hanka.
Bylo to neuvěřitelný. Nacpali jsme kola do auta a vyrazili pod Hněvín. Bylo osm večer. V překladu byla skoro úplná tma. Dvojice cyklistů se ukázala býti nedebilní (kluci, omlouvám se za onen výraz v úvodu, ale opravdu jsem si u vás zkusila tři dresy, aniž by se mě kdokoliv zeptal, jestli třeba nepotřebuju pomoct). Naopak, prokázali s náma až neuvěřitelnou trpělivost.
Pak jsme vyjeli až vyšli turistickou cestou přímo k hradu. To byla tma totální. Turistická cesta znamenala krpál v serpentinách na stezkách o šířce ne víc než půl metru s chabou svítílnou na řídítkách.
Přežili jsme. Pak sjezd dolů a přejezd nočního Mostu do parku u DP. Přežili jsme. A jsme tak s Hankou díky klukům bohatší o několik informací:
Víme, kde je pod Hněvínem cesta, kde v noci parkují souložící páry (dnes v noci tam byli dva)
Víme, že na kole se dá jezdit i do schodů (zvládl jen jeden)
Víme, že na kole se dá skákat v noci ze skály (viz horní závorka)
Víme, že má někdo ještě bláznivější nápady než já (viz horní závorka)
Víme, že není nic jednoduššího, než zabloudit na cirkusáku. Pro nemostecké je to kulatý plac, kde stává cirkus. Je obklopen lesy. Ale když jezdíte dokola po kulaté ploše a svítilna osvětluje jen to, kam máte namířená řídítka, trvá zatraceně dlouho, než najdete únikovou cestu. A pěkně při tom promrznete.

Nicméně byť jsem v sobotu překonala hranici šesti set kilometrů, dnes jsem se nedostala ani na 650. V sobotu jsem ji navíc překonala jen jemně, protože jsem omylem navštívila předvolební akci a musela (při čekání na jídlo a pak na možnost zaplatit) dobré dvě hodiny poslouchat country kapelu Tři psi. Což jsou zřejmě jediná zvířata tohoto druhu, která mi nepřijdou ani roztomilá, a dokonce ani snesitelná. Takže prosím ještě v pondělí hezké počasí, ať můžu vyrazit k přesunutému kostelu. Za světla. Ať se trochu posuneme s těma kilometrama...