Služební cesty jsou v plnění předsevzetí poněkud zdržující. Tak se stalo, že bych měla mít dnes najeto 530 a místo toho mám 400.
A to jsem se opravdu snažila.
Sobota 90, neděle 64, pondělí 20. Poněkud klesající tendence...
Splňuju ale předsevzetí pádů. Nepřipsala jsem ani jeden.
A když jsme u těch pádů... Měla bych tu jeden vzkaz ovladačům plecháčů. Platí především pro ty, pohybující se mezi Mostem a Havraní a pak mezi Žatcem a Trnovany. Pro ty, co nevědí, že i kolo se občas objeví na silnici. Pro ty, kteří si myslí, že se cyklista troubením vypaří. Pro ty, kdo mají za to, že čím blíž cyklistu míjí, tím větší sympatie mu dávají najevo:
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Žádné komentáře:
Okomentovat