Dnes jsem se odhodlala k velmi rizikové záležitosti. Skoro až adrenalinovému sportu. Od té doby mě píchá v kotníku, pokulhávám a snažím se to (zatím marně) rozchodit.
V žádném případě proto nedoporučuju úklid! Především zametání se ukázalo býti velmi zákeřným sportem, při kterém se lehce smekne noha.
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
A víš ty co, právě jsem musel konstatovat, že je mi strašně líto všech lidí, kteří to tu čtou a myslí si, že si děláš srandu :))
OdpovědětVymazatteď nerozumím... jako že francie je sranda nebo bolavej kotník? :-)
OdpovědětVymazatNo prostě všechno co se ti děje, že to "trošku" přibarvuješ, aby jsi měla pěkný blog přitom je to jen prostý popis skutečných nálad a činů. :)) A o tom, že jedeš do Francie bych si nedovolil žertovat ani omylem, bo pud sebezáchovy mám plně funkční. :)
OdpovědětVymazatPochybovači se mnou můžou třeba o víkendu vyrazit, kdo už byl, ví, že popisuju tak třetinu toho, co se událo... :-)
OdpovědětVymazatA jestli někdo z nich ovládá umění masáže, potřebovala bych napravit ten kotník :-) Kolo s ním zvládnu, ale třeba squash si neumím představit...
Myslim, ze tekutej Squash s tim kotnikem urcite pujde...
OdpovědětVymazat:D