Jak to tentokrát začalo

Začalo to novoroční vyjížďkou. "Snad víš, že mě nemáš brát do bahna, když mám vzorek na silnici. Když to neumim. Když vážím o padesát kilo míň než ty!" Domů jsme se vrátili jako dvě obří zabahněné koule. Od pasu dolu to bylo kolo, boty, kalhoty pod bahnem, v horní části těla se už dalo mluvit o tom, že bunda, helma, brýle a nos měly bahno na sobě.
Druhý den mi přišel mail od čtenáře, který se dokázal prokousat celým blogem popisujícím mou cestu do Paříže. Četla jsi? A tento odkaz:
http://czechmtb.webnode.cz/news/milan-silny-loudani-2011-aneb-expedice-javorina-nejvyssi-hora-bilych-karpat/
Přemýšlela jsem asi dvě sekundy. Pak jsem se přihlásila. Stal se ze mě Loudal.
Loudání je lehce sebevražedná akce, která začíná v místě, které do poslední chvíle neznáte. Začíná v deset večer. Putujete do cíle, který do okamžiku startu neznáte. Vzdálený je  600 - 1000 kilometrů. Jedete terénem, u nějž by normálního člověka nenapadlo na kolo ani pomyslet. Loni závod dokončila slabá polovina. 
"Je to masakr a kolo je tu často jen přítěží nahoru i dolů," zněla loni sms jednoho ze závodníků na trati. 
"Když 'ujedu' za pět hodin deset kilometrů, tak je tu něco divného," napsal další. 
Trasa měla loni 713 kilometrů a nejrychlejší ji zvládli za necelých pět dní.
To zvládnu, říkám si. Vždyť bahno jsem měla na nose hned první den v roce... Jsem vlastně už zkušenej biker! Bahno to bylo sice pražské, bylo většinou z rovinek, bylo z cesty dlouhé 36 kilometrů, po níž hned následovala koupel, jídlo a spánek... No a co!
I sami bývalí účastníci tvrdí, že na závod se připravit nedá, že je to v hlavě... jedině...prý...
Citace článku hlavního pořadatele Milana Silného:
 „Sednete si doma naboso v mokrejch ponožkách z mrazáku na rotoped. Místo sedla brusli, místo pedálů drátěné kartáče. Zavážete si oči a začnete vsedě tvrdě šlapat. Čas od času vás první asistent polije ledovou vodou z kýblu a druhý asistent bude permanentně šlehat gumovou hadicí přes holeně a předloktí, sem tam přes obličej. Po osmi hodinách jízdy sníte tři dny starý rohlík, na hodinu si lehnete na dlažbu před barákem a znovu půjdete na rotoped. Tenhle cyklus absolvujete 5x a jste na Loudání připraveni.“ „Já bych si k tomu vzal ještě dvacetikilový ranec na záda.“ „A k tomu tréninku ještě pustit horské sluníčko na max a nechat se píchat jehlou místo komárů.
Trochu mě to nahlodává. A zase začínám jezdit do práce na kole, teď však z jiné části Prahy. "Já se omlouvám, nemohla jsem najít cestu," říkám na poradě, která už 15 minut běží beze mě. Usedám na židli a doufám, že na ní neobtisknu bahno z kalhot.