Kolo je čertův přístroj

Lapač peněz. A to dost nemilosrdný.
Stačila mi jedna večerní cesta z práce a je mi jasný, že takhle to asi nepůjde. Voda v botech se mi přelévala s každým šlápnutím mezi prsty, déšť z helmy mi odkapával na nos. Mapa se stala nečitelným cárem už při druhém nahlédnutí.
Ještě na domovní chodbě jsem vyždímala rukavice (ano, omlouvám se, vím, že se to nedělá). Zašátrala po kbelíku a všechno jsem do něj naházela. Bosa jsem se pak odhodlala vkročit do bytu, zanechávajíc za sebou mokré loužičky po každém šlápnutí.
Jet si takhle hodinu... to jde, ale co když bude pršet dva dny?
Takže to dnes začalo. Koupila jsem návleky na boty. Hned je vyzkoušela. Ty se hodí. Nohy byly v suchu. Zbývá ještě vyřešit, aby byl v suchu zadek. Svůj močový měchýř mám ráda zhruba stejně jako nohy...
Koupila jsem taky pláště se vzorkem do terénu. Zatím nevyzkoušela. Už teď ale pochybuju, že to byla dobrá investice. Když se dnes setmělo tak, že světlo kymácející se na řídítkách nemělo šanci, projížděla jsem bahnem zcela neohroženě a na zemi neskončila ani jednou.
Třeba to chce jen jezdit v noci a mohla jsem ušetřit...
A do třetice... zjistila jsem, že existuje funkční hedvábný oblečení... i na kolo... že by se dalo vyměnit za ty gumy?
Ježíšku, vrať se!

PS: a pak ještě dokoupit takové drobnosti, jako duši, protože jsem dneska píchla. Na letošním 99,3 kilometru. Naštěstí sto metrů od domu.