V neděli jsem vyjela na kolo. Vyměnila za den dva sparing partnery. Vyjela na Ameriku a do Černošic. K domu jsem se vrátila, když mi na tachometru svítilo 97,6 kilometrů. Už byla tma. Pro 3,4 kilometrů jsem se snížila k objíždění central parku a sídliště. Konečně 100! kilometrů za den. Mých prvních v životě. Nutno říct, že jsem je ujela dřív a s menší námahou než posledních 73 km na starém kole.
Domů jsem došla v pořádku.
V zápětí mi došlo granko.
A pak mi došlo, že jsem si z práce vzala materiály pro páteční cestu do Německa a ne pro tu pondělní.
V pondělí jsem vstala v šest!. Odjela do Německa, doma zapomněla oba mobily. Cestou jsem se snažila moc neřadit, protože to vyžaduje spolupráci nohou. A stehna mě fakt bolely.
Na nejbližší pumpě jsem si koupila největší pikao na světě a spořádala ho ještě před hranicema.
hhmmmmm...
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Nechci ti kazit radost, ale ten denní rekord může mít jednu vadu. Přesnost měření pomocí standardního tachometru může být relativně nízká. Obzvláště na horském kole se chyba měření může pohybovat v řádu jednotek procent. Právě z těchto důvodů je lepší "něco přihodit", aby byla jistota, že psychologická hranice byla překonána.
OdpovědětVymazatneboj, neboj. Já na tom blbým sídlišti zabloudila a na tachometru jsem měla 100,680 :-))
OdpovědětVymazat