Nové kolo

Miluju ho! Neexistuje slovo, které by popsalo, jaké moje kolo je. Je nejkrásnější na světě! Nejlehčí na světě! Jezdí nejlíp na světě! Nejrychleji na světě! Ve vesmíru!!!
Dostala jsem ho včera v deset večer. Zkušební jízda prokopákem se ukázala býti nepraktická, vidět nebylo na krok, čelovku besip jsem zapomněla doma, tak jsem hodinu projížděla stodůlkovským sídlištěm. Romantika...
Kolo má kotoučové brzdy. Což znamená, že když zabrzdíte stejně, jako s těma původníma, vyhodí vás to ze sedla. Když zabrzdíte na cestě z kopce, kdy obvykle na kole nesedíte, ale stojíte, může to být problém. Ale pád nebyl. Zatím.
Také to znamená, že kolo při brzdění nevydává skoro žádné zvuky. Což je problém na chodnících. Původní kolo vydávalo při brzdění takový randál, jak se brzdící element třel o ráfky, že chodci sami uskakovali. Teď o mě chodci neví. Ale nikoho jsem nepřejela. Zatím.
Kolo je ultralehké. Kolegyně ad, která je v otázce mé cyklistiky největším skeptikem, právě prohlásila, že je lehčí, než její kabelka (což má pravdu). A vydávala při tom zvuky, připomínající astmatický záchvat.
Nyní kolo odpočívá v kanceláři tdm. Povedlo se mi ho propašovat přes recepci. Doufám, že bude reagovat lépe, než když ho v kanceláři čekala moje brazilská fila. :-) 

Už přišel. Na rozdíl od "fuj! co to je??!!!!" (reakce na filu), řekl "no dobrý, díky!"