Už druhý den sedím v Mostě, a čekám na sluníčko. Kolo v pokoji, úplně nové šlapky připravené na úplně nové boty, které se flákají v batohu. Vyzkouším já vůbec někdy ty nášlapy? Kruci!
No, alespoň jsem vyzkoušela zumbu, mimochodem úžasná věc a dnes to vypadá místo kola na spinning. Taky poprvé. Sedět v místnosti a předstírat, že jedu na kole? Kdo by to kdy dělal???!!!
Návrat ze spinningu
Nášlapy jsem vyzkoušela. Kolo stálo, trpělivě čekalo tak minutu na každou šlapku. Prostě to nešlo našlápnout. Pak jsme jeli. Nahoru, po rovince, ve stoje, v sedě. Prvně v životě jsem se potila tak, že jsem se musela utírat ručníkem. To jedeme teprve čtvrt hodiny!??? Teprve dvacet minut!??? Teprve půl hodiny????!!!!! Ještě deset minut! Konec! Díky bohu. A teď se naprat smaženicí :-)
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Otázka nezní "kdo by to kdy dělal?", ale "jakto, že za výrobu elektřiny platím já jim a ne oni mě?" :)) Jinak máš být pěkně v dešti na kole, aby jsi natrénovala i na nepříznivé počasí na cestě nach Paris. :)))
OdpovědětVymazatto ti děkuju... ale doplnila jsem zážitky ze spinningu, což je vlastně tak trochu omluva... :-)
OdpovědětVymazat