Neskutečně žeru. Moje tělo odmítá pracovat, pokud nedostane sachr dort v kavárně v AMC (čtvrtek) nebo pikao a k tomu půl litru mlíka s grankem v poměru půl na půl (sachr došel - ten včerejší byl poslední). Obvyklou večeří je pak litr mlíka s grankem ještě doma. Ve stejném poměru. Samozřejmě. Výsledný nápoj se nepije. Jí se lžičkou. Je to lepší než čokoláda. Jen to granko poměrně rychle dochází.
Pro dokreslení beznadějnosti mého stavu - včera jsem obědvala v Hnusu (kolegové znají, ostatní nechť se v představách inspirují názvem naší kantýny). Polívku s játrovými knedlíčky a vepřové maso s těstovinama. A chutnalo mi to!
Kromě toho jsem zase začala spát. Ono nespat nebylo nic příjemnýho, ale když neudržíte oči déle než do 21:30, může to být problém. Minimálně ve dnech, kdy musíte ještě dvě hodiny sedět v práci.
Kolegyně exprofisportovkyně říká, že to přejde. Že to je momentální zvýšenou zátěží organismu. A že pak najednou budu silnější.
Jenže věřte novinářům. To můžu být nakonec taky jen všude usínající koule...
Ale nevzdávám to. Zítra zase vyrážím a pokořím na svém tachometru hranici 600 kilometrů. Což za měsíc není tak málo... Koneckonců jich do oněch šesti set zbývá už jen dvacet. Při tom můžu klidně i spát...
Ježiš jakou já mám radost! Konečně nebudu jediná usínající koule v rodině! Jen tak dál, jen tak dál :-)
OdpovědětVymazatSláva, nejsem jediný kdo pije litry mléka s grankem po vyjížďkách na kole.. :-)
OdpovědětVymazatPěkný blog, jen tak dál.