Znělo to neuvěřitelně. Hanka si koupila nové kolo. Za 35 tisíc! Já padnu. Vždyť jsem Hanku učila na kole řadit já na konci července! Takže jsem zrušila plány na neděli a v poledne vyrazila do Mostu. Kolo musím vidět! Pojedeme se projet! Ještě něco znělo neuvěřitelně. Koupila si ho ve sportu, kde mě před třemi týdny ani neobsloužili. "U těch debilů? Ty jsou nejnepříjemnější na světě!" divila jsem se. "Ne, byli moc hodní, večer s nima jedeme na výlet," na to Hanka.
Bylo to neuvěřitelný. Nacpali jsme kola do auta a vyrazili pod Hněvín. Bylo osm večer. V překladu byla skoro úplná tma. Dvojice cyklistů se ukázala býti nedebilní (kluci, omlouvám se za onen výraz v úvodu, ale opravdu jsem si u vás zkusila tři dresy, aniž by se mě kdokoliv zeptal, jestli třeba nepotřebuju pomoct). Naopak, prokázali s náma až neuvěřitelnou trpělivost.
Pak jsme vyjeli až vyšli turistickou cestou přímo k hradu. To byla tma totální. Turistická cesta znamenala krpál v serpentinách na stezkách o šířce ne víc než půl metru s chabou svítílnou na řídítkách.
Přežili jsme. Pak sjezd dolů a přejezd nočního Mostu do parku u DP. Přežili jsme. A jsme tak s Hankou díky klukům bohatší o několik informací:
Víme, kde je pod Hněvínem cesta, kde v noci parkují souložící páry (dnes v noci tam byli dva)
Víme, že na kole se dá jezdit i do schodů (zvládl jen jeden)
Víme, že na kole se dá skákat v noci ze skály (viz horní závorka)
Víme, že má někdo ještě bláznivější nápady než já (viz horní závorka)
Víme, že není nic jednoduššího, než zabloudit na cirkusáku. Pro nemostecké je to kulatý plac, kde stává cirkus. Je obklopen lesy. Ale když jezdíte dokola po kulaté ploše a svítilna osvětluje jen to, kam máte namířená řídítka, trvá zatraceně dlouho, než najdete únikovou cestu. A pěkně při tom promrznete.
Nicméně byť jsem v sobotu překonala hranici šesti set kilometrů, dnes jsem se nedostala ani na 650. V sobotu jsem ji navíc překonala jen jemně, protože jsem omylem navštívila předvolební akci a musela (při čekání na jídlo a pak na možnost zaplatit) dobré dvě hodiny poslouchat country kapelu Tři psi. Což jsou zřejmě jediná zvířata tohoto druhu, která mi nepřijdou ani roztomilá, a dokonce ani snesitelná. Takže prosím ještě v pondělí hezké počasí, ať můžu vyrazit k přesunutému kostelu. Za světla. Ať se trochu posuneme s těma kilometrama...
Žádné komentáře:
Okomentovat