Ach ty začátky, cesta noční

Dneska jsem se rozhodla vyzkoušet jízdu noční Prahou. Vyrážím z práce domů před půlnocí. Koupila jsem si na to svítidlo. Bude zapotřebí. Dobré čtyři kilometry Prokopákem pojedu úplně po tmě. Pokud teda budu za čtyři hodiny ještě schopná pohybu....
O dvě hodiny později:
Váhám. Venku je tma a zima... Nová trasa domů má sice jen 12 kilometrů, ale osvětlí ta malá mrcha asfaltku v lese? A navíc jsem právě zjistila, že jsem nechala doma zadní blikačku, což je poměrně uznatelná výmluva... jako že se bojím hloupých řidičů, ne fiktivních vlkodlaků...
O další dvě hodiny později:
Zadní blikačku nahrazuju už dříve odpadnutou odrazkou, kterou s sebou vláčím. Jediný provázek, který jsem v práci našla, je řetěz na vánoční stromek, kterým si odrazku přivazuju na batoh. Stříbrný, samozřejmě. Zlato je z módy. :-) Snad bude i k něčemu jinému, než jen pro srandu řidičům.
O dalších deset minut později:
Nastává noční cesta: týýý jo, na chodnících skoro žádný lidi! Co ty vožralové vyvádí? Jak se jim vyhnout? Jéééé, labutě. Jaký obchody asi dohaduje ten majitel superbu s oktávkou pod mostem na cyklostezce? Mrznou mi nohy. Asi brzo odpadnou. Panebože! Poslední lampa. Tma. Tma. Tma. Co to šustí v křoví?
Jak mám poznat zatáčku, když se svítilna pohne jen, když pohnu řídítkama? Je to křeč, to co mi začíná v lýtku? Je. Válení se na cestě není tak zlé. Sakra, auto. Je to křeč, co mi začíná v druhým lýtku? Kde to jsem? Radši se vrátím. Tachometr ukazuje 12.32. To už jsem měla být 320 metrů doma! Aha. To jsou hodiny...

Ach ty začátky, cesta třetí

Na kole se projevily následky pátečního pádu. Včera cestou domů (přijela jsem za světla) začalo divně rachtat. Po deseti kilometrech jsem rukou utáhla přední kolo o čtyři závity. Což jsem opakovala každé další dva kilometry. Nefunkční přední převod jsem vyřešila zastavením a kopnutím do přehazovačky. Zafungovalo! Ukázalo se, že odrazka odpadla nenávratně a tachometr se zbláznil. Takže kolo je v servisu, dnes mám půjčené :-) Ale já to vychytám!

Ach ty začátky, cesta druhá

Existuje způsob, jak na cestě dlouhé 14 km najet na kole kilometrů hned třicet? Existuje. Stačí v polovině cesty z práce (samozřejmě na cestě do kopce) zjistit, že nemáte klíče od bytu. Tak kolo otočíte směr práce a doufáte, že se domů dostanete za světla. :-)

Ach ty začátky, cesta první

Svůj boj začínám vzpourou proti všem zákonům.
Přírodním: jela jsem do práce na kole. Zmokla. A neviděla! Brýle nemají stěrače!
Fyzikálním: vjela jsem do tramvajové koleje při odbočování a myslela, že nespadnu. Spadla.
Silničním: válela jsem se na Andělu na křižovatce. Blokovala dopravu.
Pracovním: producírovala jsem se po budově AMC (která má poměrně diskutovaný a přísný dress code) v cyklošortkách a hledala plnou lékárničku.
A to vše ještě před desátou hodinou!