Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
pondělí 9. srpna 2010
Ach ty začátky, cesta třetí
Na kole se projevily následky pátečního pádu. Včera cestou domů (přijela jsem za světla) začalo divně rachtat. Po deseti kilometrech jsem rukou utáhla přední kolo o čtyři závity. Což jsem opakovala každé další dva kilometry. Nefunkční přední převod jsem vyřešila zastavením a kopnutím do přehazovačky. Zafungovalo! Ukázalo se, že odrazka odpadla nenávratně a tachometr se zbláznil. Takže kolo je v servisu, dnes mám půjčené :-) Ale já to vychytám!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat