Opilý tuleň měsíc před závodem

Na vině tomu bylo více věcí. Jemná šikana ze strany německé policie, nechuť usednout znovu na spinningové kolo, o tom skutečném ani nemluvě. Odpor k pocení. Prostě jsem zatoužila se zklidnit, odpočinout si a zároveň mít pocit, že nějakej ten sport přece jen byl...
Takže tramtadadáááááááá první návštěva kurzu jógy v životě.
Bylo by naivní očekávat v nejlevnější posilovně Berlína živého lektora. To jsem už věděla z kurzů spinningu. Jenže na kole přece jen točíte nohama a v krajní situaci si na chvíli stoupnete.
Virtuální trenér jógy naproti tomu na obří obrazovce neustále měnil polohy, vytahoval ruce, nohy hlavu všemi směry. Sledovat ho a zároveň dělat, co on, bylo skoro nemožné. Už vůbec nebylo možné zjistit, co mám dělat z jeho řeči. Nějakej pes? Herum-co pes? Kobra? Řekl ten člověk hrozen?
Trvalo to přesně 55 minut. Potácení se opilého tuleně, vytahujícího hlavu k obrazovce. Za tu dobu se o mě třikrát pokoušela křeč, nohy, zkrácené z kola a posilovny se odmítaly protáhnout.
Teprve pak přišla ta pravá jóga z mých představ. Leh, poslouchání meditační hudby a odpočinek. A to bylo skvělé. Z posilovny jsem odcházela jak zhulená. I těm německým policajtům jsem odpustila. Nepopletl to ten jogín nějak? Nemůžeme si příště hrát na tuleně pět minut a vyklidňovat se 55 minut?
Rozhodla jsem se nicméně dát tomu ještě šanci. Vzala jsem si z ní to nejlepší - muziku. Nahrála si meditační hudbu do mp3 a o dva dny později vyrazila na kolo. Průměrný rozdíl v rychlosti byl deset DESET kilometrů v hodině. Tím špatným směrem - dolů.