Tenhle závod byl vlastně míněný trochu jinak. Přinejmenším jeho příprava. Po zkušenosti s úchylem u Paříže jsem se rozhodla, že nemusím nutně všechno podnikat sama. Jdeme do toho ve dvou. Tak byl myšlen i trénink. Jenomže pak do toho vstoupila tříměsíční stáž v Berlíně, která končí 31. května, pět dní před začátkem závodu. Takže opět nepárová disciplína.
I když do určité míry...
Když totiž Praha zahlásí, že ujela 65 kilometrů, protáhne si Berlín odpolední projížďku bez vody i mapy na 72 km.
Když Praha zahlásí ujetí večerní trasy o délce 75km, Berlín najede 85.
8. května zahlásila praha 154 km. Sto padesát cooooo?
Němci mají svátek 9. května. Letos na tento den připadl svátek Nanebevstoupení Páně. V tento den se odeberou mladí muži s batohama narvanýma pivem do německých lesů, kde to svorně vypijou a pak jdou domů. Jakékoliv spojování odchodu německé omladiny do lesů s pražským 8. květnem by bylo politicky nekorektní.
Tak jsem vyjela s plánem oněch sto padesát cooooo prostě urvat. A žádnej asfalt. Terén a kopce! Což dá v Berlíně megapráci najít. Když už najdete les, abyste v něm taky sjížděli každou cestu do kopce, kterou potkáte...
Na 95 už bylo mé snažení blízko cíli. Do Berlína zpátky třicet, když udělám pár odboček, Berlín zvítězí!
Nezvítězil. Přesně v tento okamžik se zatáhlo nebe, začaly padat blesky a já zapadla v Postupimi do vlaku.
Berlín kapituloval před Prahou.
Ale vrátil se k původnímu plánu každodenního tréninku.
Aspoň malého:
čtvrtek: 95 km
pátek: 32 km
sobota: 1,5 h spinningu (jediné, byť virtuální kopce v Berlíně), 1h jógy
neděle: 65 km (včetně prvního slavnostního vyjetí kopce, v němž jsem to už čtyřikrát vzdala)
pondělí: grilování (do sportu je řazeno pro obrovské úsilí vynaložené na krájení masa umělohmotným příborem)
úterý: spinning, zatím ve fázi plánování
Žádné komentáře:
Okomentovat