Existuje jedna mýlka a dá se najít v komentáři pod minulým článkem. Zní: "pravděpodobnost, že nepojedeš, se zvýšila." Myšleno tak, že už loni bylo nepravděpodobné, že vyrazím. A letos, po sérii pádů je už skoro jasné, že do Paříže nevyjedu. Ta mýlka spočívá v tom, přisuzovat mi byť jen náznak pravděpodobného chování.
Pravděpodobnost, že se někdo, kdo viděl kolo vždy jen z uctivé vzdálenosti rozhodne vyjet na trasu Praha - Paříž je asi tříprocentní.
Pravděpodobnost, že kvůli této myšlence ujede tisíc kilometrů na staré herce jen proto, aby si mohl koupit nové kolo, je tak jednoprocentní.
Pravděpodobnost, že ho bude záměr držet i po zimní přestávce, je tak 0,8 procenta.
Pravděpodobnost, že ho neodradí úraz, je tak 0,3 procenta.
Pokud se ale tohle všechno sejde u jedné osoby, a ona přesto trvá na tom, že pojede,
je jasné, že:
pravděpodobnost, že se na tuto osobu dá použít měřítko pravděpodobnosti, je 0,0 procent
PS: už mám v práci přislíbenou dovolenou a bok se mi začíná hojit
Proč mě to ale nepřekvapuje...: )Sárinka
OdpovědětVymazatProtože mě, Sárinko, znáš :-)
OdpovědětVymazatPotíž je ovšem v tom, že já jsem nenapsal, že nepojedeš, ale že nedojedeš, což je podstatný rozdíl.
OdpovědětVymazatPravděpodobnost je dost ošemetná záležitost. I když je pravděpodobnost 0, neznamená to, že k danému jevu nemůže dojít...
Tak to je jiná. Dojetí, to je ošemetná záležitost. To je něco, co se nedá lámat přes případně (zraněné) koleno ani přes případně (rozbité) kolo
OdpovědětVymazat