O víkendu jsem konečně dorazila tisíc kilometrů!
Proto bych chtěla touto cestou poděkovat příslušníkům pražské městské policie, mosteckým černým šerifům a samozřejmě i státním policistům.
Pražské městské policii za to, že mě nepokutovali, když mě viděli jezdit po přechodech a chodnících. Poměrně často.
Mosteckým strážníkům za to, že když jsem se vyřítila z chodníku do zákazu vjezdu a zabrzdila deset centimetrů od jejich auta, ani nezastavili.
Státním policistům pak za ten pátek. Tři uniformovaní muži se schovávali za rohem v Nádražní ulici a v ruce třímali červenou plácačku. Stáli na chodníku, po kterém jsem jela. Rychle jela. uviděla jsem je pozdě, sesednout a předstírat, že kolo vedu, by bylo spíše legrační. Tak jsem jela dál. Muži zákona se rozestoupili, usmáli a řekli "prosím".
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Gratuluji. Vidíš, tak to už máš pro letošek více než já. A kdybys odečetla ty jízdy do a z práce, kolik by to přibližně bylo?
OdpovědětVymazatty jo, to moc nevím. Ale největší štreky jsem jezdila s tebou. Teď už mám mimochodem asi 1120 km. Myslím, že bez práce by to bylo tak osm set. Ty máš kolik?
OdpovědětVymazat