O víkendu se mi vrátila sestra se švagrem z dovolené. Přivezli mi dárek. Náramek se želvičkou. Prý jezdím jako želva...
V pondělí dopoledne jsem vyrazila se švagrem na kolo. Na rovinkách ho nechávala za sebou. (nutno přiznat, že v kopcích zase on mě) Po šestačtyřiceti kilometrech se odebral domů, já vyzvedla Hanku a dotáhla to alespoň na třiasedmdesát.
Tak kdo je tady za želvu?
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Tak já nevim, ale želva je pomalá a vytrvalá, takže odpověď na otázku zní TY!
OdpovědětVymazat:))
Švagr píše: Jel jsem za ní, protože na její zadek se kouká líp než na můj. A v závětří se vždycky jede lépe :-)
OdpovědětVymazattakový výmluvy ti nesežeru! přiznej želváčství, srabe :-)
OdpovědětVymazatŠvagr píše: Příště se domluvíme, kam pojedeme a kdo tam bude dřív. A navic, ja jel podle tvyho tempy abys nemela deprese.
OdpovědětVymazatBlbe se za tebou jede, protoze ja musim pak brzdit i do kopce.
:-))) ale tys jel za mnou skoro celou dobu! :-)
OdpovědětVymazat