Asi zahodím tachometr. Není schopen ukazovat věci, které jsou důležité a ukazuje věci, které už důležité nejsou.
Jako počet kilometrů. Ten byl důležitý, když jsem jezdila daleko do práce. To kilometříky přibývaly...
Teď se toto magické číslo ani nedá zveřejnit, protože by to bylo tak trochu ostudné. Cesta do práce na kole totiž jaksi nedosáhne ani dvojciferné hodnoty.
Domů však dorážím zhruba stejně zničená, jako dřív. Ono totiž převýšení, které jsem dříve překonávala na třinácti kilometrech překonávám teď na třech!
Naopak ta malá elektronická věcička ukazuje strašlivé hodnoty při měření času. A to jsem ještě nenašla odvahu přepnout na průměrnou rychlost v hodině takové jedné cesty domů...
Jen jediná věc mu může zachránit živobytí.
Že ho budu zapínat jen na cestu do práce.
Když jsem se před rokem vrátila z cesty Praha - Paříž, odložila jsem kolo do obýváku. Letos jsem ho vytáhla. Na Nový rok. A protože jak na Nový rok... V červnu vyrážím na možná nejextremnější závod Česka. Z utajeného místa na stadion do Slaného, cca 600-1000 kilometrů. Převýšení dosáhlo loni více než 16 km. Jako vyjet dva Everesty. "Tohle není cesta do Paříže," napsal mi pořadatel. Téměř žádný asfalt, jede se ve dne v noci, nonstop. Ale také slíbil, že kdo přežije, zažije pocit letícího orla.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
To se dalo čekat, když ses přestěhovala tam, kam ses přestěhovala. Na druhou stranu je to dobrý trénink. Čím více kopců, tím lepší fyzička, ale pozor na kolena!
OdpovědětVymazat