den první - 8. květen

řečí čísel 
najeté kilometry: 104,77
průměrná rychlost: 18,5 km/hod
maximální rychlost: 55,5 km/hod
čistého času na cestě: 5:40
počet pádů: 0

Nevymyslela jsem to já, ale nápad to byl výborný. Začít a skončit pod Eiffelovkou. Od malé na Petříně k té velké v Paříži. Jenže se to trochu prodražilo. Ona měla totiž včera pravdu ta odporná ženština, co na mě při vyjížďce pod Petřínem pokřikovala "Tady není cyklostezka, slečno! To byste měla vědět!" Dnes ráno v deset hodin tam nebyla dotyčná čarodějnice, ale policista. Mě ještě vyřešil domluvou. Ale dokumentační auto, které mě bylo vyprovodit, už ne. Bylo to pět set korun za průjezd do zákazu vjezdu...

Nicméně jsem vyjela. Což mi nepřestane být záhadou. Kolo je obtěžkáno přední brašnou, v níž jsou prakticky jen nabíječky. Zadníma dvěma bočními a horní. Na zádech mám batoh s vodou, svačinou a foťákem. Což znamená, že to kolo, se kterým se dalo tak krásně manévrovat, které jsem vynášela do třetího patra bez zadýchání, už ani neunesu. Přesto, když na něj nasednu, tak jede. A nepřijde mi, že by se nějak plazilo. Nicméně jsem se smířila s tím, že průměrná rychlost mi asi poklesne...
Vymotala se z běžeckého šílenství a ještě na Andělu pojala podezření, že mi zase špatně běhá tachometr. Tu cestu jsem jezdila denně z práce a nikdy jsem nejela tak rychle... Zrovna dneska? Letos jsem bez tachometru ujela už půl sezony. Selhaly všechny pokusy ho nařídit. Prostě si pamatovalo jinou velikost kol a podle nich mi načítalo o třetinu vyšší rychlost i počet kilometrů, než odpovídalo skutečnosti. Teď to vypadalo, že to dělá zase. V Nádražní jsem jezdívala třicet v hodině jen s prázdným kolem a to jsem celkem dřela. Teď si jedu lážo plážo a na tachometru dvaatřicet. Někde je chyba. Jenže jak to ověřit?
Až přijel... Pán, který mě předjel a měl tachometr. Žádný hejsek na výletě. Cyklista. Dojela jsem ho, srovnala tempo a slušně požádala:
"Dobrý den, mohla bych vás o něco požádat?"
"Jistě, povídejte."
"Kolik máte na tachometru?"
Pán chvíli koukal na mě, pak na tachometr, a nakonec řekl:
"29"
"Tak to mám taky, děkuju. Já myslela, že nefunguje," řekla jsem a slušně se zařadila za něj.
Tachometr fungoval. Netuším, čím to je, ale to kolo jede jako splašený. Z kopce jezdí (zřejmě díky těžkému nákladu) jako rolling bike. Jako když spustíte lavinu. Po rovině jezdí jako drak. Jen do kopce funguje ta zátěž opačně. Každý kopec trpím jako zvíře. V polovině cesty mě už píchalo koleno, na konci druhý, jak jsem se snažila jednu nohu odlehčit. Že by ty rovinky dělaly ty nový kola?

Kdo uvažuje o výletě, ten můj dnešní vřele doporučuju. Praha - Černošice- Zadní Třebáň - Neumětely- Těné - Rokycany. Podle mapy to má být 94 kilometrů. Pokud v Třebáni špatně odbočíte a pak ještě dvakrát, v Rokycanech si párkrát objedete náměstí a pak projedete městem, ve snaze najít penzion, skončíte na 104 kilometrech. Jen pozor v Komářově, není tam dostaven most. (to je vtip pro ty, kdo viděl Nebezpečnou rychlost jedničku)

Závěr: naživu ještě jsem, teď uvidíme, co mi ráno řeknou kolena. V každém případě vážně uvažuju o tom, že se zítra pokusím shodit outěžek a nechat v plzeňské redakci pár věcí.

PS: nakonec jsem nic neshodila, ráno jsem vždycky hrdinka :-)