pondělí 25. dubna 2011

Jak zlej sen je tenhle den


Pokud je vám na tomto kole něco divného, bude to zřejmě fakt, že se válí na lopatkách, místo aby jelo po cestě. Včera mě na sobě nechalo ujet jen padesát kilometrů. Celou cestu mi signalizovalo, že je něco v nepořádku. V řetězu jako by si kníkaly veverky. Přední kolo jako by o něco šoupalo. Jenže kdo to měl tušit...
Řetěz podobně kníká, když není namazaný. Ten můj se namazal před dvěma týdny... Třeba špatně, napravím to, až dojedu... říkala jsem si. A přední kolo? To přece s kotoučovkama není možný...
Řetěz povolil. Dávka oleje před dvěma týdny se ukázala býti jeho posledním pomazáním.

A tak jsem skejsla v Rudě. Malé to obci u Nového Strašecí. Zbaběle jsem se nechala vyzvednout autem a při čekání jsem zjistila, že přední kolo opravdu dře o kotoučovku.

Šťastný to den. Nýtovačka nikde, servisy zavřený, odjezd do Francie za dva týdny. A na další den (velikonoční pondělí) plánovaný sjezd Krušných hor.

Ze sjezdu sešlo a nahromaděnou energii jsem věnovala obtěžování rodiny, které jsem vyžehlila odhadem šedesát kapesníků, jež jsem seskládala k sobě podle barevných odstínů. Přeorganizovala jsem jim šuplík s kapesníky a šátky a nutila je na to koukat. Doma jsem přebrala oblečení, k čemuž jsem se chystala rok a půl. Uklidila celej byt.

Zítra dám místo výletu kolo do servisu a opět navštívím rodinu. Snad mi ještě otevřou...

1 komentář: